"BEYOND FABERGÉ" KNIŽNÍ DÍLO OD MARIE BETTELEY

Knihu "Beyond Fabergé" od Marie Betteley mám již skoro čtyři roky, nicméně až nyní se mi podařilo ji celou přečíst. Je to dílo, které přesně odpovídá jednomu ze směrů, kterým bych se třeba jednoho dne také ráda ubírala a to historií šperků a také aukcemi klenotů, ale to si zatím hodně fandím. Za znalostmi a zkušenostmi Marie Betteley stojí již několik generací před ní samotnou. Kniha a hlavně celá tato komunita odborníků pohlíží na šperky z úplně jiné perspektivy, mnohé z nich jsou už esteticky překonané a často se nevyrovnají kráse a technologickému zpracovaní dnešního haute joilliere, nicméně za nimi stojí historie národa a národů a to je činí neskutečně cennými. Je to fascinující číst o tom, kdo který klenot vytvořil, pro koho byl určen a k jaké příležitosti, neboli "provenience" šperku. Ovšem toto je zajímavé a důležité i dnes, jen dnes se k těmto informacím často ani nedostaneme, protože v dnešní době většina vlastníků takového bohatství raději volí anonymitu před dáváním na odiv svého blahobytu. Narozdíl od příslušníků královského dvora v minulých staletích, kdy naopak luxus a bohatství a až přehnaná opulence byla na pořadu každého dne a byla ukázkou moci, nadřazenosti a naprosté nadvlády nad "obyčejným" člověkem. Často bylo zakazováno, aby kdokoliv jiný než královská rodina nebo šlechta nosil drahé materiály, šperky, kožešiny apod. K tomu sloužila i sepsaná pravidla o luxusu (a tak tomu bylo pravděpodobně po celé Evropě). Dnes ty nejmajetnější osoby často volí naprostý opak toho co většina společnosti považuje za materiální luxus. Původní královské klenoty mění majitele a stávají se součástmi sbírek, často úplně na opačném konci světa svého původu. Jak sama Marie Betteley píše v knize, dostávají se skrze aukce a skrze aukční agenty do rukou neznámých osob a tak už se nemáme šanci něco dalšího o jejich příběhu dozvědět.

První kapitoly knihy se věnuji obecně ruské historii a ta je nesmírně zajímavá. Já si poznamenala stranou co mě zaujalo nejvíce. Například jak v roce 986 velkokníže kyjevský Vladimír I. vybíral vhodnou víru pro své dosud pohanské poddané. Kroniky uvádějí, že nejprve uvažoval o Islámu, ale nedokázal přijmout jeho absolutní zákaz alkoholu. Pozval si i další emisary, kteří mu představili víru katolickou a židovskou a obě také z různých důvodů odmítl. Teprve když poznal pravoslavné kněží z Byzance, tak našel zřejmě co hledal.

Dále čteme o velkém růstu za vlády cara Alexandra II (1855 - 1881) kdy se klenotnictví nesmírně dařilo. V té době bychom našli v Petrohradě na 300 zlatníků, kteří dohromady zaměstnávali tisíce pracovníků. Tehdy také díky pokroku v těžbě vzrůstala produkce diamantů. Kromě diamantů a jiných drahých kamenů se na Sibiři a Uralu nacházely obrovské zdroje zlata. Především místního specifického růžového zlata, které má ve svém složení více mědi.

Až čtrnáct procent klenotníků v roce 1910 bylo cizinců, především Francouzů, ale celou historii tvorby šperků provázejí osobnosti ze severských zemí, kteří do Petrohradu a později Moskvy přijeli s ničím a staly se největšími jmény v historii ruských klenotů. To samozřejmě vzbuzovalo velkou rivalitu a nenávist od místních ruských zlatníků, ale i přestože se snažili o různá opatření, nikdy se jim nepodařilo se zahraničního vlivu zbavit. Koneckonců francouzština byla jazykem dvora a vše co přicházelo z Paříže bylo atraktivní. Přesto však v roce 1912 v Petrohradě vznikl za účelem sjednocení lokálních zlatníků proti zahraničním syndikát zvaný Unie Klenotníků Petrohradu (The Union of St. Petersburg Jewelers), který měl v době největšího úspěchu okolo 150 členů a vydával měsíčník Ruskij iuvelir (Ruský Klenotník).

Velký dojem na mě udělal též systém obdarovávání poddaných za služby. Dary diplomatům, jiným státníkům či vysoce postaveným osobám v celém státním aparátu je běžné dodnes. Co mě ale zaujalo bylo, že existoval celý úřad, který nechával vyrábět stovky až tisíce různě hodnotných předmětů, většinou tabatěrek, broží, krabiček na šňupací tabák apod. Tyto dárky mohl obdržet úplně kdokoliv, kdo se královské rodině zalíbil či koho si zvlášť cenili. Například doktory, kteří porodili královské děti, kojné, ale i "běžné" sluhy, podkoní, řidiče apod. Dostat takovýto dárek byla velká výsada, ale počítalo se s tím, že mnoha takovým lidem více poslouží hotovost, než zrovna krabička ze zlata, kterou by se třeba stejně jednoho dne někde pokoušeli zpeněžit aby nakrmili rodinu. Proto tento úřad byl připravený přijmout tyto dárky zpět a vyměnit je obdarovaným právě za finanční hotovost. Přijde mi to geniální, romantické a rozumné zároveň. 

Velký díl v knize je pochopitelně věnovaný i tomu, po kom je kniha pojmenována a jenž je pravděpodobně první, kdo nás napadne při zmínce ruských klenotů - Fabergé. Původně z Estonska, Gustav Faberg (1814 - 1894) si změnil jméno na Fabergé (aby znělo francouzsky) a otevřel si svůj první podnik na prestižní adrese Bolshia Morskaia Ulica v Petrohradě. Marie Betteley zde popisuje jak historii této značky a dílny, která ve svých nejlepších dnech zaměstnávala okolo 700 zaměstnanců ve své vlastní dílně a spolupracovala s mnoha dalšími, tak samozřejmě jak to bylo se slavnými Fabergé vejci. To tedy alespoň pro mě je velmi fascinující až magické, protože tato vejce jsou dodnes opředena mystériem a je okolo nich stále mnoho otázek včetně toho, kde vůbec některá jsou a zda-li jsou. Začalo to první vejcem v roce 1885, které nechal car Alexander III vyrobit pro svou ženu Marii Fedorovnu, rozenou jako Dagmar princezna Dánská. Právě proto je první vejce inspirováno dánskými královskými klenoty. Dodnes nejsou všechna vejce nalezena a ani není naprosto jasné kolik jich bylo, ale byly jich vyšší desítky, možná sto. Protože od roku 1885 kdy vzniklo první vejce nechával car Alexander vyrobit alespoň jedno vejce ročně a jeho syn Mikuláš II. na tuto tradici po smrti svého otce v roce 1894 navázal a ještě rozšířil o jedno vejce ročně navíc. Vyráběly se (s pauzou v letech 1904 a 1905 kdy zuřila Rusko-Japonská válka) až do roku 1917, kdy stará říše padla...

Ruské královské klenoty datované 1698-1917, fotografie z roku 1922 (Zdroj: www.mariebetteley.com)

 Na závěr bych chtěla zmínit ruské korunovační klenoty. Nevím jak to mají ostatní, ale já když vidím korunovační klenoty (jakékoliv země), tak mi naskočí husí kůže. Tyto klenoty jsou symbolem naprosté moci, nadřazenosti a vyvolenosti, ať už se nám to zdá fér nebo ne. Vždy mě fascinuje proč napříč kulturami a zeměmi, vždy dominuje klenotům koruna? Ano, ceníme si zřejmě hlavy jako nejdůležitější části osoby, jeho mozku, rozumu, moudrosti. Nebo je to třeba také určité médium, nějaký přijímač vln z vesmíru a koruna má tyto energie a vibrace spojení ještě zesílit? Však zlato je nejlepší vodič a drahé kameny mají nesmírnou energii v sobě. Buď jak buď, ruské korunovační klenoty bohužel stihl velmi pohnutý osud. Po revoluci Lenin dal rozkaz veškeré stříbro roztavit (všechny ikony, liturgické předměty, nádobí a jiné). Ale co s korunovačními klenoty a královskou klenotnicí? Každý šperk včetně mnoha korun i té hlavní, žezel, řádů, vše mělo být prodáno na Západ a z utržených peněz měl být financován nový režim. Nebudu Vám zde ale vše prozrazovat. Přečtěte si knihu "Beyond Fabergé" od Marie Betteley a celý osud klenotů se dozvíte.

Odkaz na stránky Marie Betteley https://mariebetteley.com/beyond-faberge/