VÝSTAVA VAN CLEEF & ARPELS V PEKINGU A MŮJ ZÁŽITEK Z ČÍNY

Covidem to začalo a trochu nečekaným těhotenstvím :) to pokračuje- nemožnost cestovat a navštívit tak nová města a výstavy, které bych tak ráda viděla... Například výstavu Fabergé v Londýně, kterou jsem chtěla ještě zvládnout. Ne snad, že bych nyní nesměla někam jet nebo letět, ale popravdě řečeno: s těmi všemi omezeními, nejistotou a stresem (spojeným i s obyčejnou krátkou cestou po Evropě) se mi v mém stavu cestovat nechce. Naprosté bezpečí našeho maličkého je teď pro mě přednější. Doufám, že si později vše vynahradím, ať už v rámci rodinných výletů, nebo v krátkých "getaways" jen ve dvou- s partnerem, maminkou či kamarádkou.

Nezbývá mi než vzpomínat na cesty, co jsem podnikla už dříve a na všechna dobrodružství, která si dnes už skoro neumím představit. Ano, s věkem asi přibývá strach. Ocitala jsem se v zemích, které nebyly úplně klidné a bezpečné. Jedna z největších cest trvala měsíc. Strávila jsem ho v Pekingu, téměř samotná, bylo léto 2018. 

Nejsem člověk, který by příliš plánoval. Rešerše dopředu mě většinou nudí. Jsem zastáncem praxe a osobní zkušenosti, do všeho jdu dost po hlavě. Podobný přístup se (nejen při cestě do Číny) může krutě vymstít, a tak jsem ráda, že jsem si (s asi ročním předstihem, spolu se studiem mandarínské čínštiny v Praze) pouštěla videa různých Číny znalých zcestovaných youtuberů. Bez tak potřebného VPN a dalších nezbytných "drobností" v Číně existovat nejde. Až teprve chvíli před přistáním mi došlo, jakou šílenost jsem si na sebe vymyslela. 

Celý ten měsíc byl neuvěřitelně poučný a posilující. Tříhvězdičkový hotel přes Booking se lokací nezdál špatný. Teprve po příjezdu, kdy člověk okamžitě pochopí, že s angličtinou nepochodí (pozor, Číňané kolikrát nerozumí ani běžným slovům jako "stop" apod.), se ukázalo, že jde spíše o hostel či ubytovnu pro čínské pracovníky, přijíždějící do Pekingu z venkova za levnou prací. Můj pokoj byl miniaturní, se zazděným oknem a s koupelnou, co šla použít jen s dostatečnou hygienickou odvahou. Byla jsem zoufalá. Naštěstí dobrou kamarádku, která v Pekingu předtím deset let žila, zrovna doma v Praze bolela noha a nemohla kvůli tomu spát! Takže mi asi ve tři hodiny ráno středoevropského času zvedla telefon a navigovala mě z této ubytovny do půl kilometru vzdáleného čtyřhvězdičkového hotelu. K mému překvapení jsem si dokonce dokázala lámanou a "hodně základní" čínštinou zajistit vrácení poloviny předem zaplacených peněz. Většina Čechů nechce věřit, že jsou běžní Číňané milí a přívětiví lidé. Někdy jde jen o neznalost, někdy až o ignoraci. Poučila jsem se: pokud jedete do Asie, musíte si vše bookovat ve čtyř nebo pěti hvězdě, protože jejich standardy jsou nižší.

V hotelu jsem strávila další dvě noci, a poté jsem se měla stěhovat k dceři kamarádky mé čínské učitelky z Prahy. Když jsem se s ní domlouvala, tak mi říkala, že její pokoj má tak patnáct čtverečních metrů. Realita byla opět jiná :D. Místnost měla tak osm čtverečních metrů, zahrnovala mini koupelnu, mini kuchyňku a obývák. Nevelký gauč navazoval přímo na postel. Ta byla jen pro jednoho. Spát měsíc na jednolůžku, sice s nejkrásnější Číňankou, jakou jsem kdy viděla, ale měsíc? Poněkud tvrdá lekce zhýčkané Evropance... Číňané jsou zvyklí žít v takto miniaturních prostorách, často je sdílejí i s mnoha dalšími. Ze stejně velkých bytů v sousedství bylo slyšet, že jsou v každém z nich nejméně čtyři obyvatelé. Ceny bydlení v Pekingu jsou prostě jedny z nejvyšších a lidé se snaží najít levné řešení. Hned ten první večer jsem poprvé v životě otevřela stránku "érbíenbí" a během čtyř dní hledala čtvrté místo, kam bych složila hlavu. Naše známé stránky a aplikace jsou v Číně málo používané, takže nabídka byla skromná. Nicméně jsem (už smířená) vzala na tři týdny za třicet tisíc garsonku a doufala, že nepůjde o špeluňku někde v hutongu. (Poznámka: hutong je spleť uliček s domky pro nejchudší obyvatele, kde jsou společné kuchyně, umývárny... labyrint, v němž se člověk snadno ztratí, takové městečko ve městě.)

Osud existuje a nevěřím na náhody. Čtvrté místo mělo sice také své mouchy- špína, smradlavý gauč a postel, a nakonec šlo o celkově horší stav bytu, než jaký byl inzerován, ale to jsou prostě běžné lokální věci. Na čistotu si nikdo nehraje. Původně jsem plánovala úklid a koupi sava, ale člověk se přizpůsobí. Pár dní mi trvalo, než jsem si (se svojí závratí z výšek) na pohled přes celoprosklenou stěnu v osmnáctém podlaží zvykla. Dnes ale na dané místo vzpomínám s radostí. Kdybych se v budoucnu chystala do Pekingu, chtěla bych bydlet ve stejné čtvrti a ulici na břehu řeky Tonghui, jmenovala se Baiziwan Road. V bytě, situovaném jen pár kroků od Todays Art Muzeum, ve čtvrti, která se spoustou malých butiků, galerií a místních umělců chce připodobnit Evropě. Lepší místo nelze najít! Snad nejčistší ulice z celého Pekingu byly právě zde. Do moderního business centra se dalo dojít pěšky, tedy pokud vám nevadila půlhodinová procházka. Často jsem trávila odpoledne po škole tím, že jsem šla tam a zpátky tři hodiny jen proto, abych viděla město a zákoutí, jaká najdete jen spontánně a bez průvodců.

Možná jsem všechna ta místa měla projít kvůli tomu, abych skončila právě na této adrese. Ve čtvrti umělců. Vedle galerie, kde byla zrovna krátkodobá výstava šperků od Van Cleef & Arpels, jejíž expozice putovala jen po pár světových metropolích. Vůbec jsem netušila, že podobnou událost v čínském hlavním městě zastihnu.

Dodnes (i když vlastně vůbec s ničím z Číny nesouvisí) je pro mě tato výstava jedním z největších a nejpozitivnějších zážitků z Pekingu. Zahrnovala celý příběh šperkařského domu, od začátku budování značky rodinou Karpelesů (mimochodem, Karpeles patří k nejběžnějším židovským jménům a ani tady není náhodné) až po jejich fenomenální šperky a vzácné objekty nejvyššího klenotnického umění.

O značce Van Cleef & Arpels vám asi nic říkat nemusím, nebo ne přímo zde. Pokračujte dál na fotky a kochejte se tak, jako jsem se kochala já, uprostřed té jiné planety zvané Čína. Určitě ji plánuji dále objevovat... A pro ty z vás, kteří v ní nikdy nebyli a myslí si, jaký je tam komunismus- v Číně najdete geniálně plánovaný kapitalismus a až děsivě západní konzumerismus. Rozhodně je zde mnoho věcí k inspiraci a poučení. Ovšem změnit některé konstanty ještě potrvá, například přístup k jednotlivci, ekologii a mnoho jiných.